Squatteři jsou lidé, kteří obývají budovy (často obytnou) na které nemají nijak právo, není na nikoho z nich psána a není v jejich vlastnictví. Často v těchto prostorách provádí různé politické, či společenské rituály.
V České republice se jedná o trestný čin.
Společnost často tuto skupinu lidí zaměňuje za bezdomovce, což je v mnoha případech chybné. Zatím co bezdomovci jsou lidé, kteří o domov přišli kvůli finančním / osobním problémům. Squatting je určitá forma rebelství, povstání proti režimu a dání najevo, že je potřeba změna. Tato skupina lidí se rozděluje na dvě části, squatting bezdomovecký a angažovaný. V bezdomoveckém jsou lidé, kteří nemají kde bydlet, jsou závislí na návykových látkách, nebo jsou nemocní.
Na druhé straně je squat angažovaný, ve kterém jsou lidé, kteří pouze vyznávají tento životní styl, a vyhovuje jim. Můžou chodit do školy, nebo do práce ale svůj volný čas tráví obýváním opuštěných budov, tato část squattingu je vázána striktními pravidly. Asi nejvýznamnější postavou českého squattingu je Jakub Polák, což byl první spoluzakladatel pražského squatu v ulici Pplk v Pražských Holešovicích. Společně s lidmi od Československého anarchistického sdružení založil časopis A-Kontra, což byl od devadesátých let hlavním časopisem anarchistů.
Další důležitá osoba byl Slavomír Tesálek, což je taková guru této skupiny lidí. Po ukončení práce pro hnutí DUHA se nastěhoval do squatu v již zmíněné ulici Pplk, kde má také trvalé bydliště.
U nás se tato forma protestu začala projevovat v 90. letech minulého století, kdy se oběťmi staly domu např. na Letné v Sochorově, nebo kolonie v Praze 5 Buďánka. Většinou si tito lidé vybírají domy, které jsou dlouho neobydlené a ve špatném stavu. Někdy se dokonce zamezí dalšímu chátrání stavby, právě díky squatterům, nebo její částečné opravě.
Samotné slovo squat je označení pro nemovitost, kterou vlastník opustil a tak se stala “ničí“.
