Technika pro mě byla vždycky taková, že jsem se o ni musela dozvědět opravdu co nejvíce, protože pro mě byla dokonale zajímavá. Opravdu mě zajímaly všechny technické a další technologické postupy. I když jsem žena, tak mě to hodně zajímalo. A moje maminka z toho byla docela hodně nešťastná, protože moje maminka chtěla mít doma takovou tu malou typickou holčičkou, která má ráda oblečení a panenky a další podobné holčičí věci. Jenomže já jsem byla nejspíše podle ní úplně pravý opak. Prý jsem se chovala jako malý kluk. Měla jsem ráda všechny novinky a taky technické vynálezy. Přesně stejně tak, jako prý můj o deset let starší bratr.
Moje maminka si možná říkala, že jsem to viděla už u bratra, jak si hraje s různými technickými hračkami. A že prý se to ve mně nějak vžilo. Jenomže já si to, ale vůbec nemyslím a nevím, jestli tato záliba v technických věcech se může vůbec po někom zdědit. Já si osobně myslím, že vůbec ne. Prostě mě to jen tak zajímá, tak jsem ráda, když si s takovými hračkami mohu hrát. Nicméně se s tím ale moje maminka sama smířila. Protože řekla, že je nejraději, když jsem prý zdravá, protože zdraví dítěte je prý ta nejkrásnější a nejdůležitější věc. Než třeba například to, že já mám raději techniku než třeba panenky.
A jsem ráda, že moje maminka to pochopila. A jsme obě dvě rády. Třeba taky jednou někde uspěji, jako nějací technici a techničtí vynálezci. Kdo ví, co mi život přinese. Třeba budu opravdu velmi mile překvapení nebo se může stát opak. Možná taky budu zklamaná. Nicméně jsme dospělá, ale ještě mladá, takže mám docela široký rozhled. Jenže já jsme hodně nerozhodná, tak co se životem? No, budu se opravdu hodně dlouho rozhodovat, co pro mě bude nejlepší. A co třeba vy? Jste pro techniku nebo ne? Někdo se techniky taky dokonce může bát, i takové fobie jsou.
